Záhada s leydenskou lahví

Záhada s leydenskou lahví
Vydáno dne 22. 10. 2006 (785 přečtení)

..nebo taky ne...?

Náhodou jsem natrefil na zajímavou věc v jedné knížce od ing. Patrovského, viz.
příloha.

Všechno co tam píše o té rozdělávací leydenské lahvi a tak vypadá jasně a
jednoduše, teda na první pohled, na druhý už ne a na třetí vubec ne, hi! Pročež
bych zde vznesl dotazy, co si o tom problému myslíte a doufám, že mi zašlete
nějaké odpovědi (nebo je dáte rovnou na muj web k článku).

1/ takže nabiji a rozeberu dotyčný kondenzátor a náboj si sedí v dielektriku
jako myš.

a) když tedy mohu zkratovat MIMO dielektrikum elektrody, mohu klidně použít i
jiné, než původní: ano nebo ne? (Patrně asi ano, já to nevím a Patrovský si to
myslí)

b) jde náboj odčerpat i jinak, než použitím elektrod nebo jejich ekvivalentu za
použití např. vlhkého vzduch působícího zkrat? ano nebo ne?

c) pokud za dielektrikum použiji např. kotoučky z nějaké diel. hmoty a nabiji
je: budou se chovat podobně jako např. magnety na tabuli, tj. budou se
odpuzovat, přitahovat nebo je bude i možno skládat do skupin za sebou? ano nebo
ne? A budou se (pokud je možno složit dvě dieletrika za sebou) jejich náboje
sčítat či co s nimi bude když dám např. dvě na sebe a za sebou coby +-+- nebo
-++- a pak přiložím elektrody? Bude jejich chování obdobné jako např. u
galvanických článků (s ohledem na výstupní napětí - poroste nebo s ohledem na
tloušťku dielektrika naopak poklesne ač náboj se zvýší?)?

2/ alternativa o které se v textu moc nemluví aneb se netestovala (asi): mám
vzduchové dielektrikum popř. i vakuum, neb oboje by se podle mne mohlo
chovat stejně. Vesele tedy nabiji dvě desky kondenzátoru pomocí veverčího ohonu.

a) a teď nastává průser, až několik naráz: ať už s těma elektrodama půjdu
kamkoliv a budu s nima otáčet jakkoliv, z mého (to neznamená ale, že správného)
pohledu to vypadá tak, že elektrody se vzdalují, kapacita klesá k nule a napětí
naopak stoupá k nekonečnu, neb mám dojem, že tak by se to mělo chovat aby to
zachovalo náboj. KDE tedy v tom vzduchu či vakuu sedí ten náboj, když na
deskách to není - kdekoli mezi nimi nebo kdekoli kdekoli?? Mám pocit, že
chování tady by bylo asi obdobné chování v kapalinném dielektriku, ale nikoli v
pevném. Zdá se, jako by v pevném dielektriku bylo vše jasné, elektrody nenesou
nic, vše je uvnitř zatím co u kapalin, plynů a vakua je to jinak. Prostě ty
elektrody nemůžete dát "jinam" neb "jinde" neexistuje." (Tady se nebudu ptát
ANO/NE NEB TO MYSLÍM JAKO ODPOVĚDI JEDNODUŠE NESTAČÍ.)

Pokud navíc půjde o vakuum, je otázkou, jak by se takový kondenzátor mohl vybít
(neb v kapalinném a plynném dielektriku by to za jistých okolností a přispění
vlhnosti a nečistot mohlo jít). Teoreticky by mohla vyplynout tato otázka: mám
dvě desky a nabiji je např. na Měsíci ve vakuu. Z toho, co píše a uvádí autor
(myslím Patrovského, né sebe), by celá věc tedy měla vypadat tak, že ho nabiji,
jednu elektrodu tam nechám, a druhou odvezu na družici ISS. A teď pozor: proč to
uvadím ve vakuu? No ač nevím, zda můj názor je správný, tak při tomtéž v
kapalině či vzduchu by to znamenalo, že když odvezu jednu elektrodu z Moskvy do
Prahy, teoreticky naroste napětí tak vysoko, že dojde k svodu a nebo probití
dielektrikem tak, že když ji odvezu zase zpět, žádný náboj už nenaměřím (ano
nebo ne? nebo je to úplně jinak?) Ovšem já jsem ve vakuu na ISS a druhá
elektroda na Měsíci. Svod vakuem by za těchto okolností existovat neměl. Mám
tedy uvažovat tak, že až ji odvezu zpět a dám k druhé elektrodě, naměřím tam
zase původní náboj??? (ano nebo ne?).

b) Aby toho nebylo málo, tak mám ještě horší nápad ovšem ten jde realizovat v
učebně, bych řekl tedy... Patrovský uvádí, že náboj je v dielektriku. Není mi
moc jasné, jak v něm sedí v kapalině či plynu když ten logicky se pohybuje jak
se mu zachce a na rozdíl od např. "zatuhnutí náboje ve vosku" se pohybovat musí,
a když se tedy pohybuje a "je tam" (což platí možná i pro vakuum), jak tak
zničeho nic pozná, že najednou jsou zde ty elektrody na kterých se má nechat
naměřit a podle toho se uspořádá??

To by to muselo vypadat tak, že uzmu-li někde vzorek kapaliny, např. oleje,
který měl mezi nějakýma elektrodama náboj a strčím ho mezi jiné elektrody,
nějaký tam bude?!!!

Jo sorry, ten nápad: jestli tedy sedí náboj v dielektriku tj. i ve vakuu, tak
logicky při změně dielektrika o něj přijdem ne?? Nabiju tedy kondenzátor ve
vakuu, pak tam pustím vzduch. Dielektrikum je jiny. Co to udělá, náboj je tam,
je jiný nebo je pryč??? Případně opačně: vyčerpám vzduchové dielektrikum a co
tedy ten náboj až tam bude vakuum??? Je pryč? A když pustím vzduch zpět tak se
vrátí??? A když se vrátí,"kam šel" a "jak ví, že má přijít zpět"???

Asi jde o zrůdné dotazy, ale zajímalo by mne zda se tím někdo zabýval (má
ingliš za moc nestojí abych tak složitý věci hledal v zahraničí na webu).

Tady se totiž kažej hemží teoriema subprostoru, pohonem UFO a buhví čím a když
pak dojde na věc, nikdo nic neví o ničem!!! (Přesně jako když jsem se hrabal v
teorii komunikace pomocí otáčení polarizace nosné vlny, hi)

Tímto jsem myslím pěkně zamotal kde co včetně psaní od Patrovského, ale dotazy
jsou myslím jasné, otázkou je, zda vysvětlitelné, hi! Mě to vše jen napadlo,
když jsem četl jeho stránku (viz příloha) co vypadala "tak jasně"..."

( Celý článek | Autor: Krysatec | Počet komentářů: 13 | Přidat komentář |

)



Dnešní datum: 18. 10. 2014	\| Hlavní stránka \| Seznam rubrik \| Download \| Weblinks \|