Popišme tedy jak lze navázat anténu na laděný obvod, a jak ten obvod navázat na přijímač s nízkoimpedančním vstupem, což je obyčejně něco kolem 50 Ohm. Vycházím z toho, že tak nějak potřebujete přizpůsobit anténu k přijímači pro pásma asi 150kHz až 30MHz a že máte dvě antény, jednu koaxem 50 OHm a druhou longwire a tudíž na vysoké impedanci.

Jak s anténou:

1/ použijete vazbu malou proměnnou kapacitou (cca 5 až 50pF) na horní živý konec laděného obvodu. Když na to přijde, jde tak připojit anténu bez ohledu na její impedanci ale budete hlavně u longwire mít jeden problém. Podle její délky a podle nastavení vazby se vám totiž obvod rozladí. Proto právě není vhodné používat moc velkou vazební kapacitu na obvod. Vazba je také kmitočtově závislá, což značí, že na jednom konci pásma bude jiná síla signálu jak na druhém, i když ve skutečnosti budou stejně silné. Výhoda: je to nejjednodušší, nelinearita ve smyslu změny síly signálu se dá kompenzovat, a nezáleží na tom, jakou anténu připojíte. Prakticky jediná cesta jak připojit nízkoimpedanční i vysokoimpedanční anténu a nic nepřepínat. Obvykle se to vyjeví tak, že pro antény délky do 10m je vhodná vazební kapacita kolem 25-40pF a pro antény nad 20m délky asi 6 až 12pF. To obyčejně vyhoví i pro GP či T2FD, zvláště protože jde o vyšší pásma. (To ovšem uvažuji o této vazbě v souvislosti s použitím zesilovače a s vědomím toho, že bez něj hlavně pro SV a DV pásma musíte použít opravdu dlouhé antény a ne jen 10m drátu)

2/ vazba do odbočky či další cívkou. To jde, ale zjistíte, že řešení a přepínání je pak poněkud složité zvláště když nejde o jedno pásmo ale máte takhle přepínat řadu cívek. Pro nízkoimpedanční anténu navíc zjistíte, že poměr oproti ladícímu vinutí s ohledem na počet závitů je někde kolem 1:20 či 1:30 podle Q cívky a to nemusí být realizovatelné takže skončíte spíše na poměru někde 1:10, ale tím se zase dostáváte mimo optimální transformační poměr. Navíc ale do "téže díry" nepřipojíte longwire - tedy připojíte ale patrně totálně nepřizpůsobenou nebo naopak přizpůsobenou jen někde, což způsobí nežádoucí "skoky" v úrovni signálu dle kmitočtu či pásma. U LW se totiž její impedance bude v závislosti na kmitočtu divoce měnit a tak se bude divoce měnit i její přizpůsobení k danému laděnému obvodu.

3/ jiná vazba pomocí další cívky. Za zkoušku by ale k anténě s nedefinovanou či vysokou impedancí stála jiná verze a to ta známá z dob elektronkových přijímačů. Použijete vinutí ne s nižší, ale naopak několikanásobně vyšší indukčností! (Podle cívek co znám z těch přijímačů, zkoušel bych to někde mezi 5ti až 10ti násobkem, takže např. pro ladící cívky kolem 100uH by to bylo 0.5 až 1mH u vazební cívky). Takhle sice nenavážete nízkoimpedanční anténu, ale longwire ano a to i kdyby měl jen 5 metrů... (jen si vzpomeňte co vše se strkalo do antenní zdířky lampového přijímače!)

4/ vazba do kapacitního děliče. Tak to také jde, ale také jen s anténou s malou impedancí. Dělící poměr je nastavitelný i realizovatelný líp jak u vazební cívky či odbočky na cívce, ale zase vám bude vycházet kolem asi 1:20 až 1:30. To ale stejně jako u odbočky na cívce taky záleží na zatížení laděného obvodu takže je možné, že realita bude spíše někde kolem 1:10. Problém ale je, že jelikož jeden kond je ladící a druhý pevný, bude to jednak kmitočtově závislé, druhak vám bude ujíždět i nastavení vazby s ohledem na impedanci kam jste to chtěli přizpůsobit. Takže zjistíte, že použitelné je to leda tehdy, když použijete OBA kondy ladící na shodné ose, ale pak zas moc nepřeladíte, nebo kondy budou pevné a musíte ladit změnou indukčnosti.

A jak k přijímači:

1/ logicky nejlíp je použít zesilovač s FET tranzistorem a ten vázat přímo na obvod neb má vstup vysokoimpedanční a obvod nezatíží.

2/ když to nejde, můžete použít vazební vinutí či odbočku jako v bodě 2 u antén. Nicméně nebyl by dobrý nápad na stejnou odbočku pověsit jak anténu, tak vstup přijímače či zesilovače.

3/ můžete použít i kapacitní vazbu ale bude mít všechny výšeuvedené nevýhody jako při připojení antény stejným způsobem.

4/ a přesně stejně to bude vypadat s vazbou přijímače na rámovou anténu. Tady ovšem zbývá ještě možnost "vrazit přijímač do rámu" coby magnetická vazba mezi rámem a feritkou přijímače. Pokud ji ovšem ale má!

Čím to vinout:

Pro pasivní provedení pro DV a SV si s drátem moc neškrtnete, takže nezbývá, než někde uzmout vf lanko. Vůbec nejlíp je uzmout celé cívky s křížovým vinutím vf lankem z elektronkového přijímače či jeho mezifrekvence a vazební vinutí udělat drátem 0.5mm. Celou věc pak nastavíte tak, aby při připojení přijímače a naladění stanice v SV či DV pásmu situace vypadala tak, že když do přijímače (který to dovolí, čili ne ATS ale apoň HF4 či DX394) strčíte 30m longwire, tak při též anténě přes pasivní preselektor a vyladění stanice bude S metr ukazovat stejně silný či silnější signál. Tím máte co jste chtěli a to zvýšenou selektivitu aniž by poklesl signál a to přesto, že v cestě je pasivní prvek. (Účelem preselektoru je především SELEKCE a ne zesílení signálu!)

U aktivního stačí i drát 0.1 až 0.2mm v kvalitním hrníčku čímž myslím průměr tak 25mm - selektivita i tak bude přijatelná a útlum vykompenzuje zesilovač). Pro KV by měl stačit drát a to čím nižší pásmo tím tlustší zvláště jde li o pasivní provedení - zde patrně použijete vzduchové cívky bez jader. U aktivního i na KV stačí dráty průměru 0.3 až 0.5mm na kostřičce pro jádro 3.65mm. Jádra pak použijete (můžete li si vybrat) pro kmitočty do asi 2,5MHz žlutá, od 1,8 do asi 6MHz modrá, a na zbytek zelená. Na pásma kolem 25 až 28MHz klidně i červená. (Totéž platí pro toroidy.)

Ladění:

No to je ovšem děs děsů! Ladit holt musíte kondem, co den a bazar dal. Ale optimálně by to mělo vypadat asi takto: Na DV 500 a více pF, na SV 380-500pF, na 4MHz asi 150pF, kolem 15MHz asi 50pF a na 28MHz v nejhorším 50 ale lépe 25pF. Tím sice získáte vysokou kvalitu ale hejno přepínacích cívek a kapacit, takže se to vyplatí tehdy, když máte pasivní provedení a pro úzké pásmo kmitočtů. U aktivního se na to prostě vykašlete a doufáte (oprávněně) že ta selektivita bude stačit a zesilovač ten útlum obvodů vyrovná. Na ladění varikapy radši zapomeňte, leda že je to v úzkém pásmu a se slabšími signály a zapojíte dva proti sobě do serie. Pro jednopásmové aplikace se dá ladit i např. jádrem v cívce a nebo i měnit vazbu s anténou u vzduchových cívek metodou "strčím cívku do cívky". Nemluvě o cívkách na vodovodních trubkách z novoduru, nebo rámovkách, kde si prostě uděláme při vinutí "fousy" které ocínujeme a anténu, ladící kond, či přijímač na ně cvikáme krokodýlkem. Nemuselo by být nutně od věci i vzpomenout běžců na cívkách...

Dodatek: čím menší bude přelaďované pásmo, tím menší bude rozdíl mezi silou signálu na jednom a druhém konci ač reálně budou oba stejné, neb tím menší bude nejen případný vliv kapacitní vazby s anténou ale i změna celkové kvality obvodu v rozsahu přeladění v souvislosti s optimalizací velikosti kapacity a indukčnosti ve vztahu k naladěnému kmitočtu!

U pasivního preselektoru byste tyhle vlivy mohli kompenzovat pouze tak, že použijete kmitočtově nezávislou vazbu s anténou, ale hlavně budete moci měnit nejen kapacitu ale i indukčnost při naladění na frekvenci signálu. Zjistíte tak, že při použití buď vysoké kapacity a malé indukčnosti, nebo opačně, je to vždy horší, než když je oboje optimální. Proto se obyčejně tyto obvody navrhují tak, aby to "optimální" bylo uprostřed ladícího rozsahu. Což se ovšem ne vždy dá rozumně realizovat, neb musíte vycházet z toho, co máte a né z toho, co chcete dělat.

Čím to spočítat:

Pomineme li rámové antény a to o čem jsem psal v diskuzi o rámech a feritkách a přepočtech, stačí jednoduchý a český free soft, co jede i v DOS a spočítá vám všechny tyhle běžné věci. Mohu poslat, ale na inetu je to k nalezení.

A kde na to sehnat věci:

Tak to je jediná věc, o které nemám nejmenší tušení...

Krysa

( Celý článek | Autor: Krysatec | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | )