| Hlavní menu |  |
| Seznam rubrik | |
| Vyhledávání | |
|
 Sonoretta znovu
Vydáno dne 07. 03. 2008 (1040 přečtení)
přetisk ze starých stránek neb to tam furt někdo nemuže najít, hi!
Sonoretta byl přijímač, který se stavěl coby stavebnice krátce po válce. Továrně se vyráběla pouze skříňka a stupnice a tak z vnitřního hlediska existovala řada zapojení. Vždy ale šlo o přímozesilující přijímač s univerzálním napájením, tj. mohl pracovat jak na střídavý tak na stejnosměrný proud. Sám pamatuji dvě verze: jedna používala dvě elektronky RV2.4P2000 a druhá elektronku ECH21, popř. UCH21. Ty už se dnes málo kdy seženou, ale skříňky se ještě občas - na rozdíl od stupnic - najdou. Sám jsem tak jednu náhodně získal a časem jsem dostal i původní trafa, tj. síťové pro žhavení a výstupní. Bohužel další původní materál ani přesný návod jsem již nesehnal. A tak skříňka ležela do doby, než jsem si řekl, že je škoda do ní něco nedát, no a když už dát, tak s elektronkou, aby to bylo aspoň trochu "dobové" a aby se využily ty transformátorky. Ze schématu je zřejmé, že jde zase o přímozesilující přijímač, a to s elektronkou PCL82, tu jsem vybral proto, že se jich všude najde spousta, neb byly v kdejakém tesláckém televizoru. Protože má každý jiné možnosti, omezím se pouze na několik poznámek ke konstrukci. Šasi: nemaje dostuplný plech a nástroje na jeho ohýbání a pod, použil jsem nakonec jednostranně plátovaný kuprextit a vyrobil šasi z něj. Pozor, horní deska nesmí zabírat celou plochu vnitřku, neb se tam musí vejít ještě stupnice a kotouček převodu ladění a také reproduktor! Použitá trafa a patici s elektronkou a ladící kondenzátor si na něm uspořádáme tak, aby nám tam vše vlezlo a nesmíme zapomenout na to, že jádra traf by na sebe měla být kolmo. Elektronku jsem kvůli její výšce umístil "naležato" ale té to nevadí, takto bývala i v televizorech. Ladící kondenzátor byl jediný malý vzduchový co jsem doma našel a byl z přijímače Perla a to i s kotoučkem převodu. Druhá část převodu je udělaná ze starého potenciometru s hřídelkou 6mm ale jelikož na hřídelce lanko rádo prokluzuje, tak jsem na ni navlékl kladku z ladění z přijímače VEF206 a přilepil vteřinovým lepidlem. Převod pak neklouže a krásně chodí. Cívky laděného obvodu jsem vyzískal v starém elektronkovém přijímači, byla tam i antenní cívka i vazební vinutí. Bohužel jsem ale nesehnal dosti malý kondenzátor pro zpětnou vazbu a tak jsem ji nastavil na pevno a řídím ji změnou napájecího napětí triody, což kupodivu funguje postačujícím způsobem. Malý potenciometr navíc lehčeji dostaneme pod šasi. Nutné je zde taky připomenout že kondenzátor oddělující antenu by měl být na co nejvyšší napětí a kvalitní, neb přijímač je přímo spojen se sítí! Trafa jak jsem již říkal, jsou původní, ale myslím, že u žhavícího je to víceméně jedno jen když bude malé a bude mít odbočku na 120V a dá nám tak 13 až 16V a 300mA pro žhavení. Jako výstupní by patrně šla použít různá trafa, patrně i trafo z Talismanu, a to se sehnat dá. Pouze na usměrnění jsem použil místo selenu obyčejnou diodu... ale máte li vhodný selenový sloupek a bude li na něj místo, proč ho nepoužít? Jiné problémy při stavbě asi nebudou, jen je nutno vědět, že přijímač je jen na místní stanice a potřebuje jako antenu alespoň pár metrů drátu. Pokud jde o stupnici, máme li původní, můžeme ji použít jinak prostě na kousek skla použijeme Propisot a upravíme si ji podle vlastních možností. Osvětlení se udělá pomocí telefonní žárovky. Zadní stěnu, jelikož původní těžko najdeme v dobrém stavu (moji bohužel už jedl nějaký myš), vyrobíme z tenké šedé či černé lepenky a můžeme do ní vyrazit pár kulatých děr neb nějaké větrání je vhodné, ač elektronka zas tak moc netopí. Hlavně tak ale zabráníme tomu, aby si někdo na něco uvnitř nesáhl. Takto získáme jednoduchý ale funkční elektronkový přijímač bez větších problémů se sháněním vojenských elektronek a navíc: vždyť by bylo škoda vyhodit takovou pěknou krabičku, ne?
( Celý článek | Autor: Krysatec |
Počet komentářů: 8 |
Přidat komentář |
  )
|
| Původní web | |
| Kalendář | |
| Brno ONLINE | |
|
Sonoretta byl přijímač, který se stavěl coby stavebnice krátce po válce. Továrně se vyráběla pouze skříňka a stupnice a tak z vnitřního hlediska existovala řada zapojení. Vždy ale šlo o přímozesilující přijímač s univerzálním napájením, tj. mohl pracovat jak na střídavý tak na stejnosměrný proud. Sám pamatuji dvě verze: jedna používala dvě elektronky RV2.4P2000 a druhá elektronku ECH21, popř. UCH21. Ty už se dnes málo kdy seženou, ale skříňky se ještě občas - na rozdíl od stupnic - najdou. Sám jsem tak jednu náhodně získal a časem jsem dostal i původní trafa, tj. síťové pro žhavení a výstupní. Bohužel další původní materál ani přesný návod jsem již nesehnal. A tak skříňka ležela do doby, než jsem si řekl, že je škoda do ní něco nedát, no a když už dát, tak s elektronkou, aby to bylo aspoň trochu "dobové" a aby se využily ty transformátorky. Ze schématu je zřejmé, že jde zase o přímozesilující přijímač, a to s elektronkou PCL82, tu jsem vybral proto, že se jich všude najde spousta, neb byly v kdejakém tesláckém televizoru. Protože má každý jiné možnosti, omezím se pouze na několik poznámek ke konstrukci. Šasi: nemaje dostuplný plech a nástroje na jeho ohýbání a pod, použil jsem nakonec jednostranně plátovaný kuprextit a vyrobil šasi z něj. Pozor, horní deska nesmí zabírat celou plochu vnitřku, neb se tam musí vejít ještě stupnice a kotouček převodu ladění a také reproduktor! Použitá trafa a patici s elektronkou a ladící kondenzátor si na něm uspořádáme tak, aby nám tam vše vlezlo a nesmíme zapomenout na to, že jádra traf by na sebe měla být kolmo. Elektronku jsem kvůli její výšce umístil "naležato" ale té to nevadí, takto bývala i v televizorech. Ladící kondenzátor byl jediný malý vzduchový co jsem doma našel a byl z přijímače Perla a to i s kotoučkem převodu. Druhá část převodu je udělaná ze starého potenciometru s hřídelkou 6mm ale jelikož na hřídelce lanko rádo prokluzuje, tak jsem na ni navlékl kladku z ladění z přijímače VEF206 a přilepil vteřinovým lepidlem. Převod pak neklouže a krásně chodí. Cívky laděného obvodu jsem vyzískal v starém elektronkovém přijímači, byla tam i antenní cívka i vazební vinutí. Bohužel jsem ale nesehnal dosti malý kondenzátor pro zpětnou vazbu a tak jsem ji nastavil na pevno a řídím ji změnou napájecího napětí triody, což kupodivu funguje postačujícím způsobem. Malý potenciometr navíc lehčeji dostaneme pod šasi. Nutné je zde taky připomenout že kondenzátor oddělující antenu by měl být na co nejvyšší napětí a kvalitní, neb přijímač je přímo spojen se sítí! Trafa jak jsem již říkal, jsou původní, ale myslím, že u žhavícího je to víceméně jedno jen když bude malé a bude mít odbočku na 120V a dá nám tak 13 až 16V a 300mA pro žhavení. Jako výstupní by patrně šla použít různá trafa, patrně i trafo z Talismanu, a to se sehnat dá. Pouze na usměrnění jsem použil místo selenu obyčejnou diodu... ale máte li vhodný selenový sloupek a bude li na něj místo, proč ho nepoužít? Jiné problémy při stavbě asi nebudou, jen je nutno vědět, že přijímač je jen na místní stanice a potřebuje jako antenu alespoň pár metrů drátu. Pokud jde o stupnici, máme li původní, můžeme ji použít jinak prostě na kousek skla použijeme Propisot a upravíme si ji podle vlastních možností. Osvětlení se udělá pomocí telefonní žárovky. Zadní stěnu, jelikož původní těžko najdeme v dobrém stavu (moji bohužel už jedl nějaký myš), vyrobíme z tenké šedé či černé lepenky a můžeme do ní vyrazit pár kulatých děr neb nějaké větrání je vhodné, ač elektronka zas tak moc netopí. Hlavně tak ale zabráníme tomu, aby si někdo na něco uvnitř nesáhl. Takto získáme jednoduchý ale funkční elektronkový přijímač bez větších problémů se sháněním vojenských elektronek a navíc: vždyť by bylo škoda vyhodit takovou pěknou krabičku, ne?
