Jednoelektronkový reflexní přijímač na střední vlny

Postavit reflexní přijímač s elektronkami je obyčejně dost velký problém a ani
internet se zapojeními zrovna nehemží. Problémem jsou různé nečekané a nechtěné
zpětné vazby a požadavek dost vysokého napětí na anodách, minimálně tak 40V. Ke
všemu obvykle zapojení obsahují řady cívek, traf a tlumivek, což obyčejně
jkaždého vyděsí k smrti už při pohledu na schéma. No a ke všemu se na internetu
občas objevují zapojení, která vlastně reflexní ani nejsou což se pozná
obyčejně podle toho, že to bez diod hraje stejně jako s nimi a přijímač vlastně
funguje jako audion!

Onehdy mi někdo psal o pokusech postavit reflex se sovětskou elektronkou 13P1C
a protože jsem je našel doma taky, napadlo mne něco vymyslet sám. Elektronka má
mírně podivné zapojení (třetí mřížka uvnitř údajně spojená s anodou) a poměrně
hrozný žhavící proud asi 750mA, ale funguje zato i s anodovým napětím kolem 12V,
takže nepotřebujeme dvě různá napětí na žhavení a pro anodu!

Zapojení je jednoduché, jeho vývoj ovšem jednoduchý nebyl. Především nápady
použit tlumivku místo odporu 1k0 v anodě vedly k děsivému a neodstranitelnému
kmitání a nešlo to nijak ustabilizovat. Též se zjistilo, že je lépe použít dvě
diody jako zdvojovač, než použít jednu a místo té co vede do země dát tlumivku
a že diody nepotřebují předpětí. Pokud tedy použijete germaniové ač zkusit
můžete i BAT46. Nicméně nějaké Ge diody někde jistě najdete. Feritka je původem
z tranzistorového přijímače a jelikož jsem chtěl použít longwire anténu s
velkou impedancí, jako antenní cívka je použita DV cívka ze stejného přijímače.
Můžete ovšem zkusit navinout i rámovku, zvláště pokud jste v blízkosti silného
SV (nebo DV) vysílače, protože ta je vždy lepší jak ferit (pokud má alespoň cca
20x20cm). Opravdu "blízko" pak může přijímač hrát i na rám a to možná i na
reproduktor! Reproduktor ovšem musí být účinný čili veliký, např. něco jako
ARO689. Ten býval v krabici velikosti asi 23x23cm i s trafem (které jsem použil
v zapojení) a patrně se používal na školní rozhlas. Trafo má totiž primár
označený 100V a výstupy na 1.5, 3 a 6 Wattů. V principu by tak šel do krabice i
navinout rám a použít ji na celý přijímač. Hodnoty součástek nemusí být přesné,
myslím, že v toleranci až 25% ze mnou uvedených hodnot vyhoví vše. Sám jsem
použil jak vidíte i staré součástky co byly doma.

Pokud jde o mou mechanickou konstrukci, řada věcí je lepena gelovým vteřinovým
lepidlem. Šasi je z instalační krabice a díry se vrtají vrtákem na dřevo či
vykružovákem (patice na elektronku). Poznámka: bylo by lepší, kdyby zdířky měly
díry mimo sloupky krabice, ale jelikož jsou zalepeny bylo mi to jedno - ty
matičky co je mají normálně držet se totiž tak jak tak dříve či později povolí.
Obyčejně ale spíš "dříve"!

Přijímač funguje takto: vyladěný signál je zesílen elektronkou a z anody, kde
má jako zátěž odpor 1k0 jde přes kondenzátor asi 56pF na detektor (zdvojovač
napětí) s Ge diodami. Za odporem 1k0 vf složku odfiltruje na zem kondenzátor
500pF. Za diodami je zátěž z odporu 56k a nf signál i zbytky vf signálu projdou
kondenzátorem 39n. Vf složka se opět odfiltruje kondenzátorem 500pF přes který
je současně uzemněn laděný obvod. Nf signál ovšem laděným obvodem projde opět na
mřížku elektronky která ho zesílí a projde přes odpor 1k0 až na trafo a tak i
na sluchátka či reproduktor. Elektronka se tak využívá dvakrát, jako vf i jako
nf zesilovač!
Samozřejmě k vyšší citlivosti i selektivitě by pomohla kladná zpětná vazba ale
to už je bežná záležitost a mě spíše šlo o čisté reflexní zapojení.

Při pečlivé práci by měl přijímač fungovat na první zapojení.

( Celý článek | Autor: Krysatec | Počet komentářů: 3 | Přidat komentář | )