|
![]() ![]() Vydáno dne 19. 09. 2009 (286 přečtení) převzato Glosy a komentáře Ondřej Krajtl Slivovice a stát Jednou z hlavních večerních televizních zpráv minulého týdne bylo odhalení velké černé pálenice v Polešovicích na Uherskohradišťsku. Šokovaná reportérka konstatovala, že policisté zajistili více než tisíc litrů kvalitní pálenky a zhruba stejné množství trnkového kvasu. Majiteli hrozí vysoká pokuta, pálenka i kvas propadají státu. Stejný čas, jiný televizní kanál, publicistický pořad o zajímavostech ze světa. Reportáž ukazuje výrobu chorvatské národní pálenky. Pro vlastní potřebu si destiluje každý sám, používá ”veselý kotel“, běžně dostupný v každém železářství. Chorvatská vláda domácí pálenice toleruje, neboť prý jde o místní tradici a daně ze zemědělské půdy jsou už tak dost vysoké, nač tedy platit stejnou věc dvakrát, že. Prvním dojmem z obou reportáží může být, že česká vláda je výrazně chudší než ta chorvatská, potřebuje více peněz a ty musí shánět ”ber, kde ber“. Fenomén černých pálenic ale není tak jednoduchý, aby ho bylo možné zúžit pouze na otázku peněz. U nás na jižní Moravě je samozásobitelství tradiční a dosud velmi rozšířeným způsobem zvyšování životní úrovně. Stále ještě nezmizela bramborová pole, husí hejna, ovocné sady či prasečí chlívky. Návštěvám se běžně nabízí k ”okoštování“ vlastní uzené, jablka ze zahrádky, vlastní víno či právě pálenka ? ať už slivovice, meruňkovice či ”letní směs“. Domácí zabíjačka a vinobraní jsou součástí kultury i rodinných rituálů. V případě vinohradu a zahrádkaření jde vlastně i o hobby, volbu způsobu trávení volného času. Proč je z tohoto koloběhu vyňato pálení, zůstává záhadou. Jistě, vinný lis jen těžko exploduje a u jitrnic nehrozí, že by obsahovaly etanol v takovém množství, jež by ohrozilo zrak. Ale statistiky hovoří jasně ? z posledních několika let nejsou zaznamenána úmrtí v černých pálenicích, ani případy oslepnutí po konzumaci domácí ”ohnivé vody“. Mnohem větším rizikem je pustit si na dvorku cirkulárku. Neobstojí ani námitka proti kvalitě podomácku páleného alkoholu. Mnoho z oficiálních pálenic, které jsem navštívil, se zdaleka nepřibližuje nerezovým technologickým zázrakům, které tají ve svých sklepích a garážích moji známí. Jejich péči a pozornost, kterou celému procesu pálení věnují, potvrzují i četná ocenění z každoročních koštů slivovice. Etanol je sice průmyslová surovina, ale těžko lze předpokládat, že by někdo mohl narušit monopol zavedených firem destilací několika metráků zkvašeného ovoce. Boj proti černým pálenicím s sebou nese i jiné důsledky: strach, korupci, udavačství a nenávist. Většina domácích lihovarů je odhalena na základě udání. Sousedé, kteří si na vesnicích vidí do talíře a mnohdy ještě dál, mají tak jednoduchou možnost pomstít se, vyřídit účty. Mnohdy jde i o pokrytectví ? od vlastních prohřešků odvést pozornost k někomu jinému. Domácí pálení je fenomén. Není třeba se bát, že by po případné eventuální legalizaci současné pálenice zcela zanikly. Pro většinu je stále jednodušší nechat si svůj kvas vypálit u odborníků, se zárukou určité kvality. Ti druzí by měli mít možnost rozhodnout se sami. Paradoxem pak zůstává, že stoprocentně domácí produkt (po zaplacení všech poplatků a započtení stráveného času) je výrazně dražší, než importovaný alkohol. Ačkoli bylo řečeno, že nejde výhradně o peníze, nakonec vždy u otázky peněz skončíme. Daňové zatížení, ať už oficiálně přiznané nebo skryté, pomalu roste do obludných rozměrů. Stát tak potlačuje jakoukoli tvořivost, samostatnost a soběstačnost, odebírá občanům individuální zodpovědnost a morálku, a prosazuje svůj ideál ? poslušného dělníka, který se po směně v továrně posadí k zábavnému televiznímu programu, a o víc se nestará. A zdá se, že nám to i tak vyhovuje. Ondřej Krajtl viz: http://www.sklenenykostel.net/j15/index.php?option=com_content&view=article&id=212:slivovice-a-st&catid=15:glosy-a-koment&Itemid=5 ( Celý článek | Autor: Krysatec | Počet komentářů: 3 | Přidat komentář | ![]() ![]() |
|
Powered by phpRS. Sponsored by benghi.org