Povídka
Autor: administrator <>,
Téma: Informace, komentáře, Vydáno dne: 17. 09. 2014
ale ne odemne (došlo majlem), myšméně to už asi nerozchodíte, hi!
Novy2
A dorazilo majlem:
"Za tuhle povídku skončím v pekle, ale mohlo by se to dát na web."" (slova
patrně autora)
"A na web se to dát může" (slova Krysy)
"Stejně je dnes všechno pro kočku!" (slova sousedovic mluvící "kočky s ocáskem"
co k nám chodí na oběd)
POVÍDKA
-------------
"Jéžiši krysa na křížu" zařvala svíčková bába vypomáhající s úklidem kostela a
vybavena pometlem vyrazila směrem k pietě.
"Ježíš byl Kristus, nikoliv krysa."
opravil ji s moudře soucitným a všeodpouštějícím výrazem již značně podnapilý
farář a dodal "Krysou byl Jidáš, to si pletete." "Šmarjá vy to nevidíte kam až
ta potvora vlezla? Tam! Na křížu!"
Zkoprnělý farář upřel prosebně odevzdaný pohled do nebeských dálav a tiše
pravil "Ježíš na kříž nevlezl, neb jej naň připevnili kvalitními hřeby."
"Panenko Marjá sedmibolestná, já nemyslím Ježíše, ale tu myš! Podívejte se, jak
jí visí vocas dólu." Pan farář byl studiem teologie zkušeným mužem a při
dlouhých rozjímáních se naučil ignorovat všechny myši které viděl, dokonce i ty,
ktere viděl zcela nezřetelně, či je neviděl vůbec a tak jeho interes uchvátil
pouze onen visící ocas a fatalita jeho momentální dysfunkce. Až kýbl s
chladivou vodou, do kterého omylem šlápl, odvál vize plné ocasů a nabídl jinak
zkreslený pohled na realitu. Jeho ubohá mešním vínem a kadidlem krutě zkoušená
mysl v ten moment halasně hlučela křičíc "Ježiši Krysa na kříži!". Cloumán
tíhou okamžiku a nohou zaseklou v kýblu s vodou dolehla naň nábožná bázeň,
objal výjevem zkoprnělou svíčkovou bábu, což mu však v pádu zabránit nemohlo, a
vzkřiknuv "Nechte maličkých přijíti ke mně!" padl do prachu kostelní podlahy.
Svíčková bába, snad v nábožné úctě, snad v obavách o skelet farářův, poklekla a
počala se vroucně modlit. V tom náhlý závan vzduchu zhasil jakousi svíci a
obláček dýmu dohořívajícího knotu smísen s vůní tuhnoucího vosku vstoupil do
jejich chřípí a učinil konec jejich zbožnému vytržení. "Šmarjá to je smrad!"
přerušila zbožné ticho svíčková bába a s výrazem rozdurděne hokyně chtěla
pokračovat, když tu farář přerušil její myšlenkové vodopády rázným pokáráním.
"Nevezmeš jméno boží zadarmo!" a zatímco dohasínaly poslední jiskřičky hněvu
vyprostil promočený a naražený farář chodidlo z ocelového sevření plechového
kýblu značky Plastimat a počal se provázeje svůj výkon hekáním v pravdě
ukrutným, pozvolna zvedat a zkoušeti utrpělo-li jeho tělo nějakým vážnějším
zraněním.
Shledav své tělo ve stavu lepším své mysli počal se opět zaobírati krysou. Ač
nevložil ruku v její rány, kterých má taková krysa vždy nespočet, byl nyní o
její reálnosti skálopevně přesvědčen. Zachvátiv koště bábino počal krysu
pronásledovati. Puzen bolestí obraženiny a běsem ztráty vlastní důstojnosti,
která se nyni bezmocně potácela kdesi mezi louží, znetvořeným vědrem a utrženým
kusem hábitu, vzal krysu do klatby, dtštil na ni oheň i síru a mydlil jí
pometlem hlava nehlava nazývaje jí všelikými hovadnými jmény tak, že to bylo
jeho stavu vskutku nedůstojné. Několikrát oběhli kostelík i s přilehlými
místnostmi páchaje na něm přemnoho škod, až to odnesly i hostie. Vylétly vysoko
do vzduchu a třpytivě se snášely k zemi jako podzimní listí. Krysa však seznala,
že její život byl terminován a zanedlouho se odebere do stavu permanentní
smrti. Nechápala, jak se jí to mohlo stát. Řezná rána v jejím boku byla zcela
jistě smrtelná, však koštětem způsobena být nemohla.
"Slyšela jsem, že tu máte nějaké problémy s krysami" pronesla jakoby mimoděk
útlá Japonka oděná v žlutou kombinézu s černými pruhy a lehce otřela krysí krev
listem papíru ze svojí katany. "Obrovské", vydechl farář ležící opět na zemi
zasypán rozlámanými zbytky hostií, přičemž jej milosrdná mdloba zbavila vědomí.
Krvácející krysa ve svém zápase se smrtí, které musela podlehnout, vypískla
"Vezměte a jezte z toho všichni. Toto mé tělo se vydává za vás a za všechny, to
konejte na mou památku." A na to vylezlo z děr několik krys, které radostně
hodovaly na rozlámaných hostiích. Jen jedna zůstávala poněkud stranou. Japonka
jí nastavila ruku a tiše řekla "Pojď za mnou Jidášku, máme ještě mnoho
práce."