K tomuto nápadu mne vedla zkušenost, že staří lidé obyčejně poslouchají jen "Prahu" a navíc potřebují přijímač s jednoduchým ovládáním a nejlíp jedním či dvěma velkými knoflíky, a nikoli "psa" asijské výroby s tisícem drobných páček blikajícího jak reklama v Las Vegas. Navíc všude zůstaly spousty skříněk právě od dráťáku a u nás se prodávaly asi za 20K kus. Vyrobil jsem tedy jednoduchý přijímač, na který je možno přijímat místní stanice, popřípadě večer i vzdálenější a stačí mu na to ferritová anténa nebo maximálně dva metry drátu za skříní. Přijímač má napájení 12 až 16V, takže na místě kde není proud jde též živit z akumulátoru či tří plochých baterií, a to vzhledem k malému odběru poměrně dlouhou dobu. Začal bych popisem od konce, tj. od napájecí části. S ohledem na bezpečnost jsem zvolil zvonkové trafo, neb to může být v síti trvale, odběr je zanedbatelný, bezpečnost dokonalá a ostatně nevypínám síť ale až sekundár trafa. Důvodem je hlavně to, že na rozdíl od různých podivných napáječů ještě podivnější výroby jsem ještě nikdy neviděl spálené či proražené zvonkové trafo a to ani po 30ti letech trvalého připojení k síti!
Protože však potřebujeme aspoň 12V, používám u trafa zdvojovač a doporučuju vybrat si odbočku 5 či 8V podle toho, aby nám napětí při plné hlasitosti neklesalo asi pod 11V. Ostatně je možno zdroj doplnit např. stabilizátorem 7812 či 7815. Samozřejmě můžeme použít trafo i jiné. Pokud jde o konstrukci, předpokládám, že dle součástek si každý navrhne svůj spoj a celý přijímač až na trafo a regulátor hlasitosti a ladění na něj umístí. Druhá možnost je použít již vyrobených částí, které nám někde leží, jako jsem to udělal na zkoušku já. Proto jsem také použil jednoduchý koncový stupěň s tranzistory a ne nějaký IO, ač by šlo použít např. MA0403, MBA810 či MBA915A a další obvody. Ty ale obyčejně mají větší klidový odběr než konec s tranzistory. K nastavení koncového stupně je nutno pouze dodat, že trimrem se nastavuje polovina napájecího napětí na emitorech a odporem cca 12 až 33R mezi bázemi pak klidový proud, který bývá kolem 12mA, ale je lépe ho přesněji nastavit aby nedocházelo ke zkreslení při malé hlasitosti. Samozřejmě paralelně k odporu můžeme dát termistor umístěný na společném chladiči s koncovými tranzistory. Pokud jde o typy, použil jsem co jsem měl a není důvod nepoužít i křemíkové tranzistory, pouze koncová dvojice by měla mít stejný zesilovací činitel. Potenciometr hlasitosti vyhoví i s jinou hodnotou, tj. asi od 50k po 500k. A tím se dostáváme k vf části. Předem jsem zavrhl několik zapojení: zpětnovazební přijímače potřebují nastavení vazby což je zbytečná komplikace, reflexní mají zase vazeb tolik, že se komplikovaně nastavují už při výrobě a mají malou selektivitu, superhet je zase zbytečně složitý. Zůstalo mi tak zapojení s A241D popřípadě i A240D, které je velmi podobné a parametry víceméně shodné. Podle údajú IO by zapojení s A241D mělo být o něco citlivější a mělo by dávat o něco silnější nf signál. Zapojení s A240D je poněkud odlišné, doporučuji se řídit katalogem nebo mým článkem o synchrodetektorech. Ale rozdíly asi nebudou veliké. Navíc není víceméně co nastavovat neb i ten trimr pro nastavení AVC nemá valný vliv. Zato je to dosti selektivní, alespoň pokud blízký vysílač nemáte "za zády", a večer i na ferrit hraje celá řada stanic popř. s dvěma třemi metry drátu ještě víc a v principu to od superhetu ani moc nepoznáte. Zásluhou synchronní detekce je ladění ostré a citlivost dosti velká. Jediné, co je možná nutno nastavit, je odbočka na cívce či kapacita vstupního kondenzátoru. Pokud jste v místech, kde je signál slabý, můžete jít ze 100p klidně až na 100n, podstatné je, aby vám během dne nějaká silná místní stanice nestrhávala detektor pouze na sebe. Mimochodem: tato verze detektoru je vhodná i na doplnění jiných přijímačů, například RadioShack DX-394. Ale zpět ke konstrukci: základní částí je laděný obvod. Já prostě vzal ferrit i ladící kondenzátor z ruského přijímače VEF206, ale samozřejmě můžeme cívku navinout i sami. Na tyčce je mj. též vazební cívka pro anténu. Ze zkušenosti vím, že je lepší použít cívku s velkou indukčností, neb pokud navineme např. jen deset závitů a zasuneme kus drátu, neděje se obyčejně nic. Vzal jsem tedy cívku s asi 200 závity vf lankem ze staré mezifrekvence elektronkového přijímače, ale klidně můžeme navinout cívku i drátem např 0.2mm. Pak poznáte, že i dva metry drátu významně zesílí signál! Avšak jak jsem už řekl, nejste li daleko od vysílačů, nepotřebujete nic než ferrit. A měl bych ještě jeden návrh: v dráťáku bývá několikapolohový přepínač. Klidně ho tam můžete nechat a použít k naladění pevné kondenzátory s doladěním trimry. V Brně tak například jde chytat 4 stanice (včetně dlouhých vln) a obsluha se zjednoduší na pouhé přepínání a hlasitost. Stavba nedělá pokud vím žádné problémy, pouze je nutné dokonale izolovat síťový přívod u trafa a nenadělat "zemnící smyčky" nevhodným zemněním. Přijímače s A240D či A241D (analog TDA2541) jsou významně selektivnější i citlivější, než přijímač s např. MAA661 coby synchrodetektorem, navíc, pokud máte náladu, můžete zvýšit cilivost FETem na vstupu, a případně ho i řídit z IO, které pro AVC mají výstup, stejně jako se dá například doplnit S metr či indikátor vyladění. Obvody sice nejsou nejnovějším hitem, ale zato je najdete v kdejaké staré televizi a v obchodní síti jsou jich ještě tisíce, jak jsem zjistil dotazy například v Brně. Poznámka: V dnešní době už jde v Brně chytit na středních vlnách leda rýmu: všechny vysílače v Komárově zrušili takže nejlíp uděláte pokud přijímač postavíte na DV - tedy aspoň v Brně.
