Co se starými CD?Onehdy jsem se tak díval na krabici starých CD a říkal si, co s nimi. Krom toho,
když kupujete CD balené po 10ks, často je v krabičce či balení jeden i dva
kusy "CD" jen jako vložka z plexiskla, čili bez folie. Jiná levná CD se zase
vyznačují tím, že na straně na kterou se nevypaluje není žádný popis, zato je
tam krásný matný bílý či béžový lak. To se ovšem krásně hodí! První co mne
napadlo, byly knoflíky s ryskou či popisem a stupnicemi, neb na takový průměr
jich vejde hodně. Jedna možnost je použít jakýkoliv knoflík (který jde lepit
vteřinovým lepidlem) a na plexi udělat rysku, která se vyplní případně barvou.
Tím získáme veliký knoflík pod který můžeme dát stupnici nakreslenou např. na
počítači - nebo také ještě jedno CD coby stupnici. Na bílá CD šlo kreslit nejen
popisovači na CD, ale i měkkou tužkou a kružítkem! Stupnice je pak pevná,
kdežto ryska s knoflíkem se otáčí. Jde to ovšem i tak, že ryska je pevná, a
otáčíme stupnicí, v tom případě nalepíme na knoflík bílé CD - nebo ho nalepíme
na mezikus, který je upevněn přímo na hřídelce a otáčíme přímo CDčkem, coby
extra velkým knoflíkem. Velikost CD nám navíc umožní i takové "psí kusy", jako
je spirálová stupnice pro ladící kondenzátor, co má na změnu kapacity jednu a
půl či dvě otáčky! Všechna popsaná provedení jde jednoduše vyrobit a hodí se
jednak na zkušební konstrukce, druhak na různé generátorky a pod. s více
stupnicemi či vícepásmové laděné obvody. Pochopitelně, že stejně můžeme použít
i "miniCD". (viz obrázky - autorem snímků je "Macrohenry")
Mnohem zajímavější věcí je ale druhá možnost: voštinové cívky! To je věc už
dnes neviděná, ale před asi 70ti léty zcela běžná. Opět se na ně hodí CD bez
folie (obávám se, že folie na kterou se vypaluje bude vodivá a tak by dělala
zkrat). Taková cívka je pak zcela plochá, má velmi malou mezizávitovou kapacitu,
ale lehce se vyrábí. Já jsem zkoušel cívku pouze s pěti výřezy (vždy musí jít
o lichý počet aby se závity míjely tak jak mají!) ale myslím, že by při troše
opatrnosti šlo vyřezat i 7 zářezů. Na z 90% plné "CD" jsem navinul závity
drátem asi 0,23mm vcelku volně, tj. nesnažil jsem se o co největší počet, a
vyšla mi cívka o indukčnosti asi 340uH. Z toho odhaduji, že při pečlivém vinutí
drátem např. 0,2mm by se dalo dopracovat i k asi 1 až 1,4mH což už stačí i k
ladění v pásmu DV, pokud použijete ladící kondenzátor 500pF či více. 340uH ladí
s kondenzátorkem asi 300pF přes celé střední vlny. A proč takové cívky? No
kromě toho, že to je "dobrá stará škola" a mají dobré parametry (zvláště vinuté
vf lankem), tak prakticky nic nestojí. Vzduchové cívky na trubce z novoduru
mají mnohem větší mezizávitové kapacity a navíc trubka nemusí být po ruce,
cívky na feritové tyčce spotřebují mnohem méně drátu, ale zase vy spotřebujete
mnohem více času se sháněním tyčky! Navíc jsou ideální na hrátky s jednoduchými
přijímači od krystalky po zpětnovazební - jistě, i na feritu jde posouvat např.
vazební cívky a zkoušet "co to udělá, když.." ale u těchto cívek je jednoduchá
možnost jak měnit vazby: stačí např. použít malinký "pant" a upevnit cívky tak,
aby se daly zavírat jako listy knihy. Tím se jejich vazba bude měnit z
maximální (když jsou na sobě) po nulovou, kdy jsou na sebe kolmo. No a tak
můžeme lehce měnit vazbu s anténou, nebo mezi dvěma laděnými obvody či zpětnou
vazbu! Hlavní problém je ale jak udělat výřezy pro vinutí cívky. Pilkou to
nejde, to ani nezkoušejte, ale krásně to jde "flexkou" čili rozrušovačkou - ono
se to více taví, jak řeže, ale když si dáte "flexku" do držáku či svěráku, jde
to dobře a nepraskne to! Podotýkám ale, že jsem zkoušel jen 5 zářezů, takže
cívka byla spíše pětiúhelník jak cokoli jiné. Otavené hrany se opatrně odlomí
či zabrousí.
Další věcí, kterou jsem ale osobně nezkoušel, by byly veliké ladící
kondenzátory, jenže na to je potřeba nejlépe samolepící a vodivá folie. Ta
existuje, ale zatím se mi ji nepodařilo sehnat. Nicméně pokud opět použijeme
jen ty plexiCD bez vypalovací folie uvnitř, šly by vyrobit jednoduché ladící
kondenzátory různé kapacity a s ohledem na tloušťku CD i na dost vysoká napětí.
Možná si říkáte, proč vyrábět takové děsy, když "všechno jde koupit". Problém
je, že nejde. Ladící kondenzátory jsou v doprodeji a "nové ze západu" stojí
stovky korun, feritové tyčky leckde neprodávají "neb by se to cestou rozbilo a
kdo to má pak reklamovat" a o knoflících raději nemluvím. Pokud jde o ceny, tak
za takový pěkný knoflík koupíte i hrst tranzistorů. No a pokud vedete nějaký
kroužek pro děti, jistě není reálné stavět krystalku v ceně několik set korun
(ladící kond od Conrada, ferit buhví odkud, knoflíky za 15-30korun kus, velký
za 80...). Osobně se snažím najít cesty ve stylu "proč to kupovat, když to jde
jinak", neb v době, kdy pasivní součástky a mechanické prvky často stojí deseti
i vícenásobky prvků aktivních jiné cesty prostě není. A pokud jde o to, někoho
něco naučit o základech přijímačů, tak aby se něco naučil o vazbách a laděných
obvodech, co má na co vliv a jaký, jak se nastavují pracovní body, etc., a má
to být "levně", nemá smysl "levně" začínat na "nepájivém poli" (neb pak dotyčný
neumí pájet...) se "šváby" (neb netuší, jak fungují) a na FM (neb tam zas mu
kmitá kde co a netuší proč). Ostatně každý potvrdí (doufám..), že ty tzv.
nejjednodušší přijímače (reflex se zpětnou vazbou) jsou nejsložitější na
nastavení a získá se na jejich stavbě nejvíce zkušeností.
dial: photo by Macrohenry
coil: I dont know author of photo