Jelikož jsem postavil celou řadu přijímačů s elektronkami na DVD, SV, KV a i
příjem NDB majáků, ale "nic pro HAM", zkusil jsem to napravit tímto zapojením.
Podotýkám, že přijímač ovšem vyžaduje větší anténu, v dalém provedení /mé
vazební cívky/ já používám asi 30m longwire přes doma dělaný "unun" a připojení
koaxiálem 50 ohm. Na pásmu 80m jsem ovšem slyšel celou řadu stanic jak našich,
tak slovenských a polských a i německých (na SSB). Lepších výsledků by se
dosáhlo použitím ECC86 a 6F35, ovšem zde je nutná úprava žhavení: doporučuji
pohled do katalogu především na žhavící proudy! Pozor též na ECC88, neb to není
přímo E88CC, má jiný žhavící proud /vyšší/! Vřele doporučuji změřit napětí na
žhaveních elektronek, neb ty občas mají rozptyl a mohli byste mít jednu lampu
podžhavenou a druhou přežhavenou - což vyřeší paralelní odpor k žhavení
přežhavené elektronky, který je nutno vypočítat. Paralelní zapojení žhavení vás
"nevytrhne", neb byste museli použít stabilizátor 7806 a navíc na chladiči, a
odběr proudu by tím rozhodně neklesl! (Naopak, ještě by stoupl a část příkonu
by se ztrácela v stabilizátoru.)
Zapojení je vcelku jednoduché, v zásadě je jen potřeba mít dobré elektronky a
zapojit správně zpětnovazební vinutí, aby vazba naskakovala a signál se
zesiloval, nikoli opačně! Přijímač ladí v pásmu asi 3 až 5MHz (hrubě,
kondenzátorem 64pF, v pásmu se pak ladí jemně vzduchovým kondenzátorem asi 30pF)
.
Konstrukce opět využívá co sklep a "ekodvůr" dal, tj. ladící kondenzátory ze
starých přijímačů (jeden z Tesly, to je těch 64pF, druhý asi německé výroby
kvůli převodu a zapojena je jen jedna sekce původně na VKV). Šasi je opět z
běžné instalační krabice. Cívka je na plexisklové kostřičce průměru asi 10mm a
s jádrem asi 6mm, vinutá vf lankem, ovšem lakovaným drátem to půjde taky, pro
ladící cívku je ale nutno použít silnější, asi 0,5mm v průměru. Lze bez
problémů použít i vzduchovou cívku na jiné kostřičce (vypočítá vám to program
Miniring calculator, ke stažení je volně na internetu). Potenciometry i s
držákem jsou ze staré televize. Filtrační ellyty nemusí mít zdaleka takovou
kapacitu, ale tyhle byly doma. (Stačila by i čtvrtinová kapacita.)
A teď ke vstupní části: především je nutno nastavit kapacitu kondenzátoru v
serii se zpětnovazebním vinutím tak, aby vazba naskakovala v celém pásmu, ale
zase ne tak, aby "to vazbilo" už zkraje rozsahu potenciometrů, tj. moc! To se
zase musí zkusit až s připojenou antenou, neb velký počet vazebních závitů pro
změnu zpětnou vazbu zcela udusí. Jemné nastavení zpětné vazby je vhodné hlavně
v pásmu 80m na SSB a CW, neb při příjmu rozhlasů v "tropickém pásmu" kolem 4,5
až 5MHz nastavujeme samozřejmě vazbu tak, aby přijímač nekmital a tak jemné
nastavení není obyčejně třeba. Součástky jsou jinak naprosto běžné,
kondenzátory keramické a tlumivka SMCC může mít i jinou hodnotu (patrně cokoli
asi mezi 150uH až 1mH). Přepínač tónové clony jsem přidal proto, že šum na SSB
pak zbytečně ruší a na rozhlasy jde nf pásmo zase rozšířit. Pokud jde o
sluchátka, nejlepší se mi zdají "mojí výroby" (viz. z "měničů", popis na:
http://krysatec-labs.benghi.org/phprs/view.php?cisloclanku=2008022601), ale
můžete použít i vysokoohmová a nebo lépe ARF200 (či něco jiného z řady ARF,
obyčejně /až na ARF300/ používají všechny reproduktorky 75 ohm které zapojíte
do serie - na rozdíl od krystalových sluchátek, kde se měniče zapojují
paralelně. Z ARFxxx ovšem doporučuji odstranit náušníky, neb ty vám pouze
vzdálí sluchátka od ucha, a jejich citlivost se pak zdá menší! Sluchátko od
Conrada moc nedoporučuji, neb se za ty peníze co stojí rozhodně nevyznačuje
bůhví jakou citlivostí a i piezoměniče z GES jsou lepší. Ty se navíc dají
umístit do starého držáku sluchátek od walkmana ( po vybrání původních
dynamických měničů) a na dvě uši slyšíte líp, jak na jedno. Ostatně nejsem
příznivcem "strkání si čehosi do ucha" - a lékaři na ORL (ušní-krční-nosní),
pokud jsem slyšel, taky ne.
Závěrem doufám, že kdo ještě má zájem o elektronky popř. neví co s nimi, si
tento přijímač postaví. Cena je totiž zanedbatelná, neb většinu věcí najdete
doma nebo v ekodvoře a navíc neriskujete zničení součástek chybným zapojením,
ani vlastní zdraví použitím vysokého napětí pro elektronky.