šlo konstruovat i v našich podmínkách, tj. bez speciálního "zero treshold""
MOSFETu ALD110800.
Problém je pouze to, že použitý typ KF521 je sice u nás sehnatelný, ale pouze
ve výprodeji (čili ne v GES, GM ale spíše u Bučka či Denkla.) Pro zapojení je
totiž potřeba MOSFET s nízkou vstupní kapacitou (řádově v pF, což nemají jinak
ani sehnatelné a navíc jen v smd provedení 2N7000 či 2N7002). Mimo jiné
problémy totiž vysoká vstupní kapacita rozlaďuje vstupní laděný obvod a omezuje
rozsah ladění - to navíc tím více, čím menší má kapacitu ladící kondenzátor!
Pokud jde o druhý tranzistor, je jedno co tam bude pokud to bude Si npn na malý
výkon.
V zapojení vycházím hlavně z toho, že "nic není k sehnání" a tak se snažím
využít věcí, co se u každého radioamatéra doma najdou, nebo je sežene ve
výprodeji.
Z toho plyne, že laděný obvod se nejjednodušší cestou vyřeší tím, že feritovou
tyčku s vinutími i ladící kondenzátor vybereme ze starého dvourozsahového (DV a
SV) a nejlépe sovětského přijímače. Ty se obyčejně vyznačují vzduchovými
kondenzátory často i s převodem a feritkami vinutými tlustým vf lankem, což
přispěje ke kvalitě ladícího obvodu. Provedeme ovšem drobnou úpravu: rozpojíme
odbočku středovlnné cívky abychom mohli cívky zapojit ve správné fázi, viz
schéma. (To v principu znamená, že prohodíme vývody vazební cívky oproti
původnímu zapojení). U DV cívky to dělat není proč, tam pouze zapojíme odbočku
na zem. DV cívka je obyčejně na opačném konci tyčky jak SV cívka a my ji tam
také necháme a použijeme ji na vazbu s anténou. Získáme tak dva vstupy: jeden
pro anténu s nízkou impedancí (malý počet závitů) a druhý pro anténu s vysokou
impedancí (prakticky zbytek vinutí DV cívky). Anténa by měla stačit v délce i
několik metrů (5 až 30m pro vstup s vysokou impedancí). Do vstupu s nízkou
impedancí můžeme zkusit připojit anténu přivedenou koaxiálním kabelem, pokud
takovou máme (nebo máme pouze takovou). V tom případě samozřejmě stínění
koaxiálu spojíme na zem. Nemusím jistě říkat, že s MOSFETem je nutno zacházet
opatrně, pokud přijímač funguje špatně či vůbec ne, je tranzistor už asi
proražený! (Čili pokud ho budete pájet, nevyndávejte zkratovací pružinku mezi
vývody dřív, jak po zapájení!) Elektroda G2 není zapojena nikam, neb když byla,
bylo to vždy leda horší. Potenciometr prakticky řídí napětí na kolektoru
tranzistoru a tím i zpětnou vazbu. Zapojení nf zesilovače je klasické a jako
sluchátka je nejlépe použít např. ARF200. (Ty zapojená do serie mají právě těch
150ohmů - jiná možnost je sluchátko do ucha ALS202, to mělo tuším také 150 ohmů,
ale netuším, kde ho vzít.)
U tohoto zapojení je zajímavé hlavně to, že není nutné "natahovat vazbu" až k
pištění aby to hrálo a mělo i selektivitu a citlivost (neb selektivita je už
daná i tím, že tranzistor prakticky nezatěžuje laděný obvod) a že jedno
nastavení klidně může stačit pro většinu či celý rozsah ladění! Druhou
zajímavostí je obrovský rozsah napájecího napětí! Např. v rozsahu asi 4,5 až 9V
prakticky není poznat rozdíl citlivosti ani velké změny hlasitosti. Přitom to
"hraje" i na jeden tužkový článek! Odběr je samozřejmě zanedbatelný. (Z toho
plyne, že by přijímač šel živit v létě i solárními články).