Občas se mezi lidmi objeví sovětské elektronky 1ž24b a 1ž29b obyčejně západně
od nás označované jako 1J24b a 1J29b. Dostal jsem se k obojím, ale už použitým,
což do jisté míry značí, že s novými by výsledky byly lepší. A vyzkoušel jsem
tedy jen 1J24b. Je možné, že výsledky s 1J29b by byly lepší! (viz. též schema
reflexního superhetu na adrese: http://www.hi-ho.ne.jp/ux-45/russian.html což
je ale momentálně mimo mé možnosti).
Omezil jsem se teda na jednoduchý reflex bez zpětné vazby, neb u tohoto
zapojení by jednak dost komplikovala ovládání, druhak mi moc nechodila patrně
kvůli kvalitě elektronek a komplikacím v ovládání. Podotýkám ovšem předem, že
to neznamená, že to "nejde vůbec", jen bylo nutné opatrně nastavit vazbu pouze
tak, aby nikdy nedošlo nikde v pásmu k rozkmitání. Což lze, ale to už je věc
experimentů až v okamžiku, kdy vám vůbec bude něco chodit!
Takže k mé konstrukci. Z hlediska mechaniky vidíte, že opět používám
"co den a šuplík dal" aby to moc nestálo. Šasi je plastová krabice pro
instalaci elektro (zásuvky na zeď a pod.) neb se dobře vrtá (vrtáky na dřevo,
ne na železo!). Ladící kondenzátor je ze starého tranzistoráku německé výroby a
potřebuje tedy spínat obě sekce, neb cívka je na 500pF ale ladící kondenzátor
je cca 2x380pF - takže přepínání v pásmu středních vln se můžete vyhnout
použitím kondu cca 500pF. Hlavní důvod použití bylo to, že "byl doma" a že měl
převod! To se k ladění opravdu hodí!
Ladící cívka i antenní cívka (a i případná zpětnovazební cívka) je z dávných
let: jde o část soupravy Jiskra SKV 157, kde už není to "KV"... Ale jiná ze
starého radia na SV a antenní cívkou na "Hi-Z" anténu, tj. de fakto
"dlouhý drát" poslouží stejně! Pokud budete mít soupravu i na DV, tak DV vám
pojedou určitě taky, s KV pásmem jsem měl dost problémy.
Držáky potenciometrů asi použijete jiné, v mém případě jak vidíte (vy, co si to
ještě pamatujete) jde o panel ze starého televizoru včetně těch potenciometrů a
knoflíků a otočný přepínač je tam jen proto, že jiný nebyl. Pokud máte ladící
cívku (asi 190uH) a ladící kondenzátor (asi 500pF) tak říkajíc "k sobě",
nebudete stejně potřebovat přepínat dvě sekce kondenzátoru! (A je možné, že
ladící kond z Hadexu a vzduchový, vám přeladí bez problémů s danou cívkou celé
SV i když mu spojíte paralelně obě sekce napevno!)
Ale nyní k zapojení: první elektronka pracuje jako VF zesilovač a zesílí tedy
vyladěný signál - mj. dle toho, jak je nastaven P1, čili zesiluje tím víc, čím
větší je kladné napětí na G2. VF signál pak pokračuje z anody do VF trafa
vyřešeného u mne starým hrníčkem, kde je indukčnost v anodě asi 540uH a výstup
má asi 240uH. (To bylo v mém případě asi 100 závitů na 70 závitů). Můžete ovšem
klidně použít toroid z GESu, a navinout ty vinutí na něj! (Omlouvám se, že se
pořád opakuji, ale použijte katalog GESu a program Miniring Calculator co je
"free" na webu pro návrh a výpočet.) Odtam jde signál na diody (pokud použijete
germaniové diody, klidně vynechte celý obvod P2! Věc se má totiž tak, že 1N5711
mají sice velkou citlivost ale bez předpětí u malých signálů též velké
zkreslení, ač jde o schottky diody! Pokud nemáte Ge, použijte BAT46, ty
obyčejně nepotřebují předpětí...leda na velmi slabých signálech).
Demodulovaný signál je veden na dolní část ladící cívky a zpět na první mřížku
první elektronky. Jistě je vám divné, proč je kondenzátor na zem jak u diod tak
u ladícího obvodu: u mne je to proto, že vzdálenost mezi těmi body není malá a
kvůli vzniku případných nečekaných vazeb se to jevilo jako lepší řešení.
NF signál tedy opět vběhne na první mřížku první elektronky a proběhne vf
trafem, což pro něj nic neznamená a zátěží je pro něj až anodový odpor. (I jeho
zesílení však ovlivní nastavení napětí na G2!) Z něj tedy odejde zesílený přes
filtr C-R-C co odfiltruje případné vf složky a mj. jeho první kondenzátor na
zem taky uzemní pro vf složky VF trafo! NF signál pak jde na potenciometr
hlasitosti P3 (který by ovšem nutně nebyl třeba, neb hlasitost řídí i P1 tím,
že řídí zesílení jak NF tak VF, ale proč ho tam nedát, když bylo mechanicky
kam, že.) Nastavení P1 je totiž tak jak tak nutné, neb při silných signálech
dochází k zkreslení zvuku, které P3 už nevyřeší! Stejně tak moc nedoporučuji
šetřit součástky a použít P3 jako mřížkový odpor druhé elektronky. Obyčejně to
pak při nastavování úrovně "více chrastí", zvláště když součástky nejsou nové.
To, že první elektronka zesiluje "2x", tj. vf i nf složku, je právě to, proč se
to jmenuje "reflexní zapojení". Tyhle zapojení nebývají jednoduchá ani s
tranzistory, natož s elektronkami kde jsou všude velké impedance a velká
možnost vzniku vazeb, co nechceme. (Nemluvě pak o nápadu využití pozitivní
zpětné vazby u první elektronky za účelem zvýšení zisku na VF a selektivity!
A závěrem k napájení: pod 30V mi to prakticky nejede, ač myslím, že místní
stanice by jela, (kdyby v Brně na MW bandu nějaká byla, že...). Logicky to může
být i tím, že moje elektronky nejsou zrovna nové, neb Davemu Schmarderovi jeho
audion s rámovkou jede i na 18V! (viz:
http://www.schmarder.com/radios/tube/russian-loop-radio.htm ) Na druhé straně,
těch asi 30-33V dávají zdroje "24V=" bez stabilizace a odběr přijímače i včetně
žhavení je malý! Druhou možností je vzít trafo na 18 či 24V a udělat k němu
zdvojovač napětí! A pak se na 40-50V dostanete bez problémů.
Pokud jde o žhavení, vyřešil jsem to zdrojem proudu s J310 a dvěma diodami
1N4007 co byly doma - napětí na vláknech je tak asi 1,15V. (Odběr vlákna u
1ž24b je asi jen 17mA!) Podotýkám, že to, že něco žhaví, vidět prakticky není a
elektronky jsou obyčejně studené jak psí čumák! Též "nažhavení" proběhne
prakticky ihned.
Doufám, že se vám toto zapojení k případným experimentům bude líbit a že pokud
tyto elektronky máte doma, využijete je! (Patice elektronek je uvedena na
stránkách kolegy Daveho Schmardera i jinde na inetu, ale upozorňuji, že jsem
našel i jiné rozložení vývodů - vždy ale jde pohledem poznat co asi je co....)
