obvodů na vstup přijímače, kde je vidět, že se dvěma je napětí pro zesilovač
sice nižší ale selektivita výrazně vyšší. Uvažuje se, že impedance zdroje je
asi 1k, zátěže asi 1M a vazební kapacita mezi obvody i z prvního na zdroj je
5pF.
Vazební kapacita určuje mj vzdálenost těch dvou hrbů: čím je vyšší, tím
jsou dál od sebe! Q cívek bylo bráno 100, iondukčnost cca 200uH a ladikond
400pF s Q=2000 což nevím zda má, ale dejme tomu že má. Teda vzduchový.
vstupní impedanci a přijímač je řešený jako kdysi Kňour, čili pod ladícím kondem
v serii do země je jiný s hodnotou 10-20x vyšší a z něj se odebírá signál pro
zesilovač s vstupním odporem 1k. Čili tam je kapacitní dělič, ale mění se jeho
poměr při ladění! Tj. čím vyšší frekvence tím větší poměr dělení. Signály
směrem k vyšším pak klesají! Selektivita ovšem taky protože na tu má vliv řada
dalších věcí.
vidět že při ladění k vyšším kmitočtům klesá selektivita ale narůstá napětí a
to i tehdy pokud je jen samotná feritka tedy nejen při kapacitní vazbě antény
na LO!
To samé tedy bude i při vazbou cívkou bez ohledu na to zda půjde o převod z
nízké nebo vysoké impedance. Důsledkem toho je to, že přijímač má na nižších
frekvencích nižší citlivost a současně tam hůř naskakuje zpětná vazba což je
logický, protože potřebujete větší zesílení na to aby naskočila.
pásmo kde je cívka s vyšší indukčností, tedy to nižší.
Na obrázku je výsledek s cívkami 5 a 20uH na bandu 4MHz. Myšmo vidíte, že na
4,6MHz je rozdíl asi 8dB což je víc jak 1S!
