extrémě nízké napájecí napětí je nejlepší použít staré klasické germaniové
tranzistory. Předpokládám že když má být zařízení napájeno jedním článkem je
také důležité aby byla energie článjku maximálně využitá při jeho postupném
vybíjení. Klasický uhlíkový článek je vybit při jeho zhruba polovičním napětí
původní hodnoty. Zde nastává největší problém aby zařízení bylo ještě jakž takž
funkční tedy někde mezi 0,7 - 0,8V. Při pokusu jsem tedy vyzkouše klasický
zesilovač s germaniovými tranzistory který jsem již kdysi realizoval s
nízkonapěťovým knoflíkovým článkem. Zapojení jsem doplnil o můstkové zapojení
pro ještě vyšší dosažitelný maximální výkon který lze ještě z tak nízkého
napětí dosáhnout. Je jasné že při tak nízkém napájecím napětí je možno jedině
zvyšovat proud do dané zátěže, napětím jsme již limitování. Optimální výstupní
zátěž je nízkoohmový reproduktor tak někde alespoň 4 ohmy i méně. Při použití
vysokoohmového reproduktoru nebo sluchátek je nejlepší použít výstupní
transformátor známý z elektronkových rádií a samozřejmě zapojeným obráceně kde
je opačný případ a převádí se velké napětí o malém proudu na malé napětí a
velký proud. A teď k danému zapojení, vše jsem vyzkoušel a mé zkušenosti
jsou:
Pro dosažení optimální klasické hlasitosti bohatě stačí jen jeden zesilovač
není potřeba dělat můstkové zapojení. V můstkovém zapojení již začíná být v
maximálním vybuzení hlasitost až nepříjemná - nevím jak přesněji popsat danou
hlasitost, na jeden tužkový článek výborný výkon. Při vložení výstupního
transformátoru a použití vysokoohmových sluchátek se také nedá hlasitost
poslouchat na maximální vybuzení. Také jsem vyzkoušel vysokoohmový reproduktor
(2000ohmů) a opět hlasitost více než dostatečná. Tranzistory jsem hodil také
jaké jsem měl, nic jsem nevybíral, ani typy které mám na schématu. Pro
maximální výkon by koncové tranzistory správně měly mít stejný zesilovací
činitel. Na společném bodě emitorech T2,T4 by mělo být zhruba poloviční napětí
lze upravit změnou R3. V klidovém stavu by proud měl být kolem 15mA pro každý
stupeň aby nedocházelo k přechodovému zkreslení - opět lze upravit R1 (vyšší
hodnota - větší proud). Hodně záleží na použitých tranzistorech, zde je možno
experimentovat, při změně tranzistoruT2,T3, T4, nebo odporu R1, R2, R3 se celá
sestava vzájemně ovlivňuje. Při použití můstkového zapojení a seřízení obou
koncových stupňů na přesně stejné napětí emitorů T2, T4 a T5, T7 je možno
vynechat výstupní kondenzátory. Pro rozchození jednotlivých koncových stupňů je
ale vhodné mít ty výstupní kondenzátory vložené kdy je možno každý stupeň
odzkoušet zvlášť. V můstkovém zapojení jsem odpor R4 hledal tak, že jsem
reproduktor přepínal mezi prvním a druhým (ve schématu čárkovaně zapojené
reproduktory) stupněm a porovnával výstupní hlasitost. Měla by být zhruba
stejná, záleží i na zesílení jednotlivých stupňů. Vyšší odpor má za následek
zesílení horního stupně a naopak. Také je hned možné slyšet rozdíl když je
reproduktor zapojen do jedné větve a nebo do můstku. Celkový odběr při vybuzení
můstkového zapojení na 4 ohmové zátěži stoupá někde přes 100mA. Zesilovač
začíná hrát zhruba již od 0,5V a se zvyšujícím se napětím rychle roste
hlasitost. S mírně přihmouřenýma očima se dá zesilovač opravdu provozovat až do
0,7V, samozřejmě s nižším výkonem a s mírným již popsaným přechodovým
zkreslením, protože s klesajícím se napětím klesá také nastavení klidového
proudu. Optimální využití je někde od 1V - 1,8V. Při nedostatečném celkovém
vybuzení v důsledku nízké úrovně zpracovávaného signálu lze ještě popřípadě
přiřadit jeden předzesilovací stupeň.
S pozdravem L. Malina