První náznak průšvihu byl při volání na skype test. Já tý bábě skoro nerozuměl. Když jsem stáhnul hlasitost začalo to být na komunikaci dobrý, ale zas to šeptalo jak myši. Přesně tohle to dělalo i s telefonem, proto jsem to zahodil. Uvažte, že mám krevní skupinu B-, což značí, že mám rád rambajz, navíc vypadám jak něco mezi řekem a maďarem a tohleto je společná vlastnost všech jižních národů (myslím krevní skupina B a záliba v rambajzu). No, Nokia afaik leží ve Finsku 40km od moře, čímž je to myslím daný a tudíž je to vlastnost. (Pro blbý...Nokia je město..nejen značka telefonů, původně se ta firma jmenovala tuším Nokia Mobira.) No dobrý, na nějakou komunikaci to bude, ikdyž je to kvalitativně horší jak Skype (jenomže on skype používá poměrně hodně kvalitní přenos...tedy pokud má dostatečně širokou linku...což dnes takřka vždy má), ale budiž, člověk si nakonec zvykne na všechno...nakonec i na Horsta Fuchse.
Nicméně mne zajímal dosah a tak jsem to prubnul tak, že jsem přes to pustil music a pohyboval se po baráku. Tak dokud se pohybuju po stejný místnosti, je to OK. Jakmile vylezu ven z místnosti, je zle, ale ne zas nějak moc. Ještě na zápraží to fungovalo, ale už to začínalo vypadávat. Horší byla ta music. Když tam prostě bylo moc zvuků najednou, tak se to slilo v jakejsi nerozlišitelnej bzučivej řev. Asi chápete, že jako příslušník generace progresivního rocku, jsem si asi nepustil nic moderního. Výsledek byl děsnej, to se prostě poslouchat nedalo. Nicméně jsem zkusil music pro puboše (máme internetový rádia) a ono to najednou nevadilo! A to není jenom o stylu nahrávání. Když si pustíte poslední Asiu, pak je to nakomprimovaný až by člověk plul, moderní systém, ale pořád to ještě nestačí. Pak jsem začal přemejšlet nad stavbou moderní music. Bum-cink, bum-cink případně nějaký skákací zvuky a do toho někdo deklamuje v jedný tónině nějakou ultrapičovinu. Jde ovšem o to, že tam není moc zvuků současně a tudíž se to jednak dá náležitě nařvat, druhák to ale takovej sráč přehraje naprosto bez problémů a takřka v původní kvalitě.
Dospěl jsem teda k závěru, že optimalizace na děsný přehrávače není jen na straně techniků, ale už na straně autorů! To začíná už tam! A pak se divte, že mladejm nejde prodat trochu lepší vybavení. Oni totiž na tom, co poslouchají, neslyší rozdíl...ani ho slyšet nemůžou. Ne proto, že by byli hluší, ale proto, že už ta music je psaná tak, aby se na celkem zřejmý chyby přenosovýho řetězce pokud možno nepřišlo.